Vysoká
Charakteristika území
Vysoká získala své jméno podle skály tyčící se nad Prokopským údolím. Jde o skalní stěnu bývalého vápencového lomu, jejíž střední část se v roce 1939 sesula. Jedná se zřejmě o největší známý sesuv půdy na území města od historických dob.
Okolní skály jsou vesměs tvořeny skalními stěnami bývalých vápencových lomů a jejich odvaly. Náhorní plošina nad Vysokou a travnaté svahy nad železniční tratí jsou tvořeny „teplomilnými společenstvy travin“. Z menší části se jedná
o bývalé pole, z větší části o louky a pastviny. Při údržbě těchto ploch se k nim přistupuje jako k pastvinám. Z prostoru louky a jejích svahů byly částečně odstraněny náletové dřeviny, především trnovník akát. Od roku 2000 je území pravidelně několik týdnů v roce vypásáno řízenou pastvou stáda ovcí a koz, případně podle potřeby také koseno. Louka i křoviny jsou osídleny ještěrkou obecnou a zvyšuje se zde populace dravých ptáků, zejména poštolky obecné. V Prokopském údolí je také hojný výskyt drobné lesní zvěře, bažantů i zajíců.
Z horní hrany údolí nad Vysokou je pěkný pohled do Prokopského údolí. Údolí je překlenuto viaduktem „Buštěhradské dráhy“, nazývané „Pražský Semmering“. Trať vchází ze Smíchovského nádraží, na protějších svazích hlubočepské pánve nabírá výšku, viaduktem přechází Prokopské údolí, skalními zářezy se vrací zpět nad Smíchov a pokračuje směrem k Radlicím a Zličínu. Trať byla otevřena v roce 1872 především pro dopravu nákladů a uhlí ze směru od Kladna. Obě části viaduktu o výšce téměř 20 m jsou dnes chráněny jako technická památka. V roce 1883 zahájila provoz druhá železniční trať, procházející Prokopským údolím podél Dalejského potoka, směrem na Řepy a Rudnou, vybudovaná především pro dopravu uhlí ze severočeské pánve. Obě tratě jsou dodnes v provozu pro nákladní i osobní dopravu a jsou ukázkou, jak daleko snáze splynou s krajinou, narozdíl od např. magistrály „jižní spojky“, vedoucí na protější straně údolí.
