Opatřilka – Červený lom
Rok vyhlášení: 1982
Celková rozloha: 8.2 ha
Katastrální území: Hlubočepy, Jinonice
Kategorie: přírodní památka
Ochranné pásmo: ochranné pásmo ze zákona, tj. 50 m
Plán péče (pdf)
Důvod ochrany: Svahy na levém břehu Dalejského potoka, klasický geologický profil s vrchním silurem až spodním devonem, s řadou mezinárodně významných geologických profilů a nalezišť zkamenělin, významná společenstva teplomilných pastvin s výskytem chráněných a ohrožených druhů.
Svůj název území získalo od nedaleké usedlosti Opatřilka. Jeho horní část tvoří společenstva teplomilných trávníků – historických pastvin. Spodní část – skalní profily a odkryvy – vznikala v souvislosti s těžbou vápence od 19. století. Těžba v lomech byla ukončena ve 40. letech minulého století.
Skalní profily odkrývají sled svrchnosilurských a spodnodevonských hornin, které bývaly významnými nalezišti zkamenělin – graptolitů a trilobitů.
Značné geomorfologické členitosti odpovídá pestrá skladba rostlinných společenstev. Na vápencových svazích, neporušených těžební činností, se vyskytují teplomilná společenstva skalních štěrbin, skalních stepí a teplomilných pastvin: na skalních stěnách společenstvo seselu sivého a kostřavy sivé, na mírnějších sklonech trýzelu škardolistého a kostřavy walliské, v zazemněných úžlabinách společenstvo hlaváče bledožlutého a válečky prapořité. Z významných druhů můžeme uvést bělozářku liliovitou, sasankovku lesní, chrpu chlumní, koniklec luční český, kavyl sličný a černýš rolní.
Také fauna je přírodovědecky hodnotná a je typická pro teplomilné stepi. Z brouků zde žijí zejména střevlíkovití, mandelinkovití a dřepčíci. Vyskytuje se zde nejen slepýš křehký a ještěrka obecná, ale i ještěrka zelená. V území hnízdí např. střízlík obecný, budníček větší i menší, pěnice slavíková a pěvuška modrá. Savci jsou zastoupeni 15 druhy, běžný je norník rudý a myšice křovinná.
Území je pravidelně udržováno, louky podle potřeby koseny a částečně vypásány řízenou pastvou stády ovcí a koz, aby se citlivě napodobila dřívější historická zemědělská údržba krajiny, probíhající zde po staletí. Nepůvodní a agresivní dřeviny, zejména světlomilná trnka a trnovník akát, jsou v území postupně redukovány.
Území je ukázkou takzvané kulturní krajiny, kde spolu s přírodou ovlivňoval složení vegetace svou zemědělskou činností přímo či nepřímo člověk. Proto se zde vytvořila společenstva rostlin i živočichů do určité míry vázaných na tento způsob údržby. Také odkryvy geologických vrstev jsou dílem člověka.
Opatřilka a okolí byly cílem výletů Pražanů již od 19. století. Na železniční trati v údolí pod Opatřilkou byla dokonce zpočátku zřízena železniční zastávka „Klukovice”, pro přílišný sklon trati v těchto místech a technické problémy však byla později zrušena. U Klukovického mlýna se nacházel hostinec pro výletníky.
